O tvůrčím duchu 
Svarttrost
Lidé si nejsou rovni. Jedni svět utvářejí, mění, druzí jej pouze slepě přijímají. Jedni nesou sémě tvůrčí plodnosti, druzí se zmítají v impotentní křeči. Řadových, nekreativních lidí jsou miliardy. Ale jsou také tisíce těch, kteří sami zabíjejí svůj stvořitelský pud - ale nedaří se jim to. Tvůrčí člověk v sobě nikdy nedokáže zastavit koloběh živoucí inspirace a zrodu. Ale kde je ten rozdíl, rozcestí, klíč ke dveřím světa?
Koloběh - toto slovo přesně vystihuje charakter tvůrcovství. Mysl každého člověka je každý den - coby terč - zasahována miliony šípů - vjemů, křivek, tvarů, struktur, barev, slov nebo idejí. Netvůrčí lidé navždy zamrzají v tomto bodě - slepé pojídání je jejich nejvyšším cílem, jejich včerejškem i zítřkem. Jako červi se živí cizími zbytky, ale světu nenabídnou na oplátku nic. Jsou to konzumenti, pouzí impotentní paraziti lidské kultury. Společnost složená z takových lidí by nestála výš než kolonie bakterií. V některých ale šípy zanechají stopu, zažehnou plamen zvědavosti. Odkud ten šíp přiletěl? Kdo ho vystřelil? DOKÁŽU TAKÉ STŘÍLET ŠÍPY? Plamen je zažehnut.
Zvědavost vede k myšlení, myšlení vede k tvoření. Takto jsme se odlišili od ostatních tvorů. Toto je cesta směrem vzhůru. Takto povstávají skuteční tvůrci. Umělci, myslitelé, vědci, vojevůdci, vůdcové společnosti. Ti realizují vlastní vizi světa s otcovskou láskou. Pak se ohlížejí zpět a vidí, jak impotentní bakterie konzumují jejich svět, aniž by porozuměli jeho podstatě. I tito impotenti vzhlíží na tvůrce, ale nejsou schopni ničemu z toho porozumět. Nejsou schopni ani vděku. Neznají totiž skutečnou cenu tvůrčí činnosti, protože jí nejsou schopni.
Tvůrci nejsou všichni stejní. Někteří tvoří pro pouhý potlesk či popularitu. Ale co pro ně znamená jejich dílo? Je to skutečně jejich vnitřní svět uvedený do reality (jak se snaží tvrdit), nebo jen prodejní komodita? Jejich dílo svět nemění. Spíše oni mění své dílo podle módy, aby se impotentům zavděčili.
Jiní tvoří jen pro tvoření samotné. Potlesk impotentů je pro jejich uši jen nepotřebnou kulisou. Jejich tvorba je pracná, zdlouhavá, je hluboce promyšleným obrazem jejich nitra. Nikomu a ničemu se nepřizpůsobují, stojí sebevědomě na vlastních základech. Stojí sami, daleko od impotentních davů, ale kladou si o to odvážnější cíle. Takoví nejlépe znají cenu tvůrčí činnosti. Takoví mají na svět nejlepší výhled, protože stojí stranou, opodál, coby nejušlechtilejší vzory nové inspirace.