Bathory - Bathory

• Žánr: extreme metal / black metal
• Rok vydání: 1984
• Země: Švédsko
• Label: Tyfon
• Seznam songů:
  • Storm of Damnation (Intro) (3:06)
  • Hades (2:45)
  • Reaper (2:44)
  • Necromansy (3:40)
  • Sacrifice (3:16)
  • In conspirasy with Satan (2:29)
  • Armageddon (2:31)
  • Raise the Dead (3:41)
  • War (2:15)
  • Outro (0:22)

Dlouho jsem se zdráhal, ale nakonec jsem to zkusil - vyhledat, kdy a v čí palici se narodil black metal. Zdráhal jsem se jednoduše proto, že tyhle legendy, tihle pionýři temnoty z 80's často ještě zaváněli trashem a heavy metalem, což není moje parketa. Vše se obrátilo, když jsem narazil na "Bathory" a jejich stejnojmenné debutové album z roku 1984. Někdo tomu opatrně říká extreme metal, ale já říkám, že album Bathory je black jako řemen. Tak po pořádku:

https://www.youtube.com/watch?v=IFLj1WFJmMA

Intro "Storm of Damnation" - co by za takové intro dal kdejakej ortodoxní satanista na začátku 21. století? Z těch zvuků čiší taková atmosféra, že bych je zařadil někam mezi ambientové zvrácenosti od Gorgoroth, nebo Wolves in the Throne Room - ty jsou ovšem o patnáct až dvacet let mladší!

Sklatbou "Hades" začíná asi dvacet minut nadčasově pekelných riffů a rouhavých skřeků Quorthona, doplněných basou Rickarda Bergmanna. To vše pod energickými údery Stefana Larssona. Najednou rozeznáváme, kde která kapela později sebrala svoje nápady.  Asi nejvýraznější případy jsem našel hned v první sklatbě "Hades" - poslechněte si Quorthonovy riffy a pak si pusťte Revelation of Doom od Gorgoroth. Jestli si zařadím Bathory do sbírky, tak to bude především kvůli Quorthonově kytaře. Dále jsou tu bicí - do půlky alba stále více zrychlují a přidávají muzice slušný drive, který už začíná připomínat ty šílené fofry z let devadesátých. Abych vyzdvihl ty podle mého názoru nejlepší kusy, zmíním zde následující: Hades, Sacrifice, In Conspiracy with Satan, Armageddon, War.

Jedna věc je technická stránka hraní, druhou věcí je směr, jakým se ubírá celkovej zvuk, texty a "feeling" muziky. Tématika textů je černočerná, zatímco zvuk praská, šustí a skřípe, a bicí ten celej moloch ženou vpřed mnohem rychleji, než to tehdy bylo zvykem. Na druhou stranu je zvuk celkem vyváženej, protože ty manýry s nekvalitním randálem měly teprve přijít. Na coveru je rohatec v černobílém hávu (ačkoli původně měl být ve zlatéj) Můj verdikt zní, že tady se rodí black, jak ho známe. Abych byl spravedlivý, musím napsat taky co mi v tom stále chybí. Třeba kytarové melodie jsou pořád spíš v oblasti heavy a trash, ale tremollové orgie teprve měly přijít.

A teď si vezměte, že Quorthonovi bylo v té době 17 let. Někdo v tom věku ještě skoro tahá kačera a někdo jen tak v garáži pokládá základní kameny žánru pro další generace :-)

Hodnocení: 8/10

Svarttrost