Amatérské dějiny a úděl historika

Nedávno mě zaujalo prohlášení slovenských historiků z 15. 5. 2015, které upozorňuje na problémy, které se týkají amatérského výkladu slovenských dějin; a oproti tomu rozhořčená odpověď amatérské historičky, či spíše spisovatelky Blaženy Ovsené (obojí zde). Problém se v zásadě motá okolo samozvaných dějepisců, kteří přepisují ranou slovenskou historii podle svých romantických představ - obvykle zveličují význam svého národa, jeho počátky kladou daleko hloub do minulosti, přisvojují si zahraniční historické osobnosti a podobně. Skrze média pak ovlivňují veřejné povědomí, což se zase nelíbí klasickým akademickým historikům, kteří kritizují jejich přikrášlovací metody. Jako studenta historie mě tahle problematika přivedla k úvaze nad rozdílem mezi akademickou a ,,lidovou" historií, a jejich rolemi ve společnosti...

Vztah historiků a veřejnosti

Podívejme se nejprve na současný stav historického klimatu: Studená válka na nějakou dobu skončila, a historická věda z velké části přestala být nástrojem politiky a stala se nezávislou. Historici začali produkovat čistě akademickou práci, která nehledí na politiku a pracuje prakticky bez ohledu na širokospolečenskou poptávku - tedy nestranně, přísně kriticky a apoliticky.  Poté očekává, že široká veřejnost přejde na stejnou vlnu - vymýtí všechny své populární bludy minulosti a naučí se přijímat více pravidivou, ale méně senzační historickou realitu.

V jednom si nedělám iluze - z lidí historiky neuděláme, na to nemají dostatek trpělivosti a nadhledu. Širokou veřejnost nezajímá pravda, protože je to nuda. Lidé chtějí napínavé příběhy s hrdiny, jasně definovaným dobrem, zlem a když na konci není happyend, tak je třeba alespoň mučedníka. Mají to tak rádi, protože je to zábavné, jednoduché a přehledné. Totalitní režim tohle dobře věděl, a proto všechna ta vykonstruovaná gloriola kolem Husa, Žižky, VŘSR nebo Gottwalda. Historická práce tím utrpěla, ale lidé byli spokojeni. Nyní máme pravý opak - historici to dělají správně, ale lidé se v tom už nevyznají.

Otázka poptávky a nabídky

Proto lidé hledají někoho, kdo jim ty příběhy nabídne. Hledají nadšené, amatérské badatele, kteří rádi využívají svobod, které jim současný režim umožňuje. Jsou velice pracovití, píšou jednoduchým, přístupným jazykem a nabízejí alternativu. Často však postrádají historické vzdělání, jsou spíše spisovatelé, než historici. To však některým z nich nebrání v tom, aby své texty prezentovali jako "utajené", "skryté" dějiny, které nám chtěli vládou placení historici zatajit. Je to hnusná křivda, ale lze to snadno odůvodnit - samotné kolokvium slovenských historiků to vidí jako důsledek ztráty kontaktu akademického prostředí s veřejností. Já v tom spatřuji něco víc - nabídka míjí poptávku.

Alternativní historie může být jen kolečkem ve složitější problematice. Máme tu folklorní hudebníky (např. Žiarislav, Gaahl, Varg Vikernes, nacistická hudba), kteří vkládají své výklady do písní, máme tu dokonce takové politiky (Tomio Okamura, Ján Slota, okruh kolem ruského prezidenta Vladimira Putina), kterým revize historických událostí přináší davy příznivců. V Rusku dokonce akademičtí historici dostávají vyhazov (např. historik Zubov), když se pokoušejí protestovat proti zpětné politizaci dějin.

Co s tím?

Řešení může být obtížné. Popularizace vědy pokulhává. Samozřejmě, dnes je extrémně těžké zmlsanou masu něčím zaujmout. Masy zaujme spíše emotivní píseň nebo kontroverzní revizionistický projev, než nová vědecká studie - plytká, nudná, a určená úzkému okruhu zasvěcených. Bohužel, akademici velice těžko snášejí, když se věci překrucují ve prospěch zábavnosti. Držet se i nadále korektního, akademického stylu však znamená vyklidit bojiště a nechat spisovatele - amatérské historiky proměnlivé kvality, aby rozsekali zaběhnuté historické konsenzy na kusy, a z těch kusů slepili romantické pohádky či zpolitizované nesmysly, které budou lidi zbožňovat. A to je přece stav, kterého se akademici nejvíce bojí! Proto tvrdím, že je třeba aby se upustilo od striktního vědátorství a psalo se více s ohledem na čtenáře-laika. Není třeba měnit obsah (to bychom přestali být historiky), ale je třeba zásadně změnit formu. Buďiž historici více lidoví, nebo ať si pak nestěžují!

Svarttrost