Potřetí jsme se vydali na cestu na sklonku v polovině září. Tentokrát opět ve třech - společníky mi dělali Mike a Kiara, historicky první účastnice něžného pohlaví :) Z údolí Jizery jsme vystoupali na Kozí Grzbiet, pokračovali do Orle, a dále ke krásnému kaňonu Jagniecyho potoka, který jsem tímto navštívil už podruhé.
Nocování na střeše Jizerek - Wysoké Kopě mělo úplně nový rozměr. Nově postavený přístřešek se výborně hodil nejen k nocování, ale také k hudbě. Kiara byla za ta léta první opravdu muzikální souputník. A tak se dřevěné stěny rozezněly skladbami od Wardruny, Eluveitie, i jednou starou mongolskou písní. Hvězdná obloha nad námi, a jelení řev v lesích okolo doplňovaly atmosféru - vlastně už nad rámec dosažené dokonalosti.
Druhý den jsme překonali Novosvětský průsmyk a přes Owczie skaly vystoupali na Žlebský vrch - hřbitov stromů - pro mě staré známé místo. nad kaňonem říčky Kamenice jsme strávili dlouhé chvíle sbíráním borůvek, než jsme zakončili svoji cestu v Harrachově horečným sháněním autobusu. Mike se nechal slyšet, že to pro něj byl zatím nejlepší z Ragnaroků.
